19.12.2019

Politika jednoho dítěte

Politika jednoho dítěte je kontroverzním tématem, který podle kritiků je jedním velkým experimentem s životy lidí, jež přináší více problémů než pozitivních dopadů. Najdou se ale i tací, kteří naopak oponují, že nelze najít spojitost mezi růstem populace a sociálními a ekonomickými problémy, které Čína má. Jak to tedy je?

Přísný zákaz mít více dětí, známý jako Politika jednoho dítěte, zavedla Čína v roce 1979 především jako reakci na fakt, že po Kulturní revoluci čínské hospodářství zcela krachovalo a nebylo schopno uživit ani stávající populaci. V roce 1976 zhruba 100 mil. lidí v ČLR bylo na pokraji hladomoru. A KSČ se obávala dalšího hladomoru (obrovský byl jen 15 let předtím, kdy zahynulo cca 30 mil. Číňanů), protože by hladomor mohl vyvolat masové nepokoje a tím pádem i pád KSČ. Od začátku bylo v zákazu mnoho výjimek, v podstatě se v roce 1979 tento zákaz týkal cca 26% čínské populace a v době jejího zrušení v roce 2015 cca 35%.

Podle odhadů, zavedení tohoto zákona, zabránilo narození do roku 2013 téměř 400 milionům dětí. Postupem času se opratě zákona postupně uvolňovali, takže si mohli obyvatelé venkova, kde prvním dítětem byla dívka, zástupci etnických menšin a od listopadu 2013 i páry, kde alespoň jeden rodič byl jedináček, pořídit děti dvě. 

Pomalé uvolňování opratí a stárnutí populace vytvořili tlak na zrušení zákona. V roce 2015 tak byla politika jednoho dítěte zrušena a v ČLR je možné mít děti dvě.

Řada demografů si však myslí, že uvolnění zákona přichází již pozdě, pokud je záměrem zpomalení stárnutí populace a odborníci, kteří politiku jednoho dítěte kritizují jako zbytečnou poukazují na fakt, že když byl zákon zaváděn, porodnost v Čínské lidové republice již přirozeně klesala, uvedl list The Guardian. Yong Cai, odborník na Čínskou populaci z Univerzity v Severní Karolíně uvádí, že porodnost i po uvolnění zákona politiky jednoho dítěte klesá a dodává, že rodiny již často o dalším dítěti neuvažují. 

Podle výzkumu, který byl proveden v roce 2016 All-China Women's Federation vyplývá, že více než padesát tři procent rodin neuvažuje o dalším dítěti. Procenta jsou ještě vyšší, pokud se zaměříme na manželské páry z měst. Hlavními faktory v rozhodování jsou dle výzkumu kvalita a dostupnost veřejných služeb, jako jsou školy a zdravotnická zařízení. Mezi další faktory patří délka mateřské dovolené a současné pracovní podmínky matky. Nezanedbatelným faktorem jsou také finance jako takové. Rodiče se bojí, že by další dítě byl již problém zabezpečit. 

Mnoho mužů a málo žen

Politika jednoho dítěte měla také podíl na nerovnoměrném rozložení pohlaví v čínské společnosti. V té sice byla vždy preference mužských potomků, avšak čísla ukazují zvětšující se nepoměr mezi pohlavími se zavedením politiky jednoho dítěte. V roce 1980 připadalo na každých 100 žen 105,62 mužů, v roce 2000 poměr vzrostl na 110,73 a o v roce 2014 dosáhl na číslo 116,41 chlapců na 100 dívek, nyní postupně klesá k hranici 114. Jen pro představu přirozený poměr mezi pohlavími je obvykle 100 žen na 105 mužů. 

V grafu lze vidět, že Čína se nachází na topu zemí s největším nepoměrem.

Kam se poděly ženy?

Vzhledem k tomuto nepoměru, není se čemu divit, že ženy jsou v Číně “nedostatkové zboží.” Pokud se v Číně chcete oženit, musíte mít dům. A tak si řada mužů staví dům, i když v místě, kde jej staví, nejsou žádné volné dívky a doufají. Pětadvacetiletý Čou Chaj- ťiang říká: „Nezadaných dívek je málo, a když už na nějakou natrefíte, obvykle se do vesnice nechce vdát, protože se tu žije chudě.“

Další možností je si ženu “objednat” za zahraničí. Není neobvyklé, že si muži zaplatí za manželství s ženou z jiné země, velmi často z Kambodže. Pokud s tím žena souhlasí, je vše v pořádku, ovšem problémem je obchod se ženami, kteří s manželstvím nesouhlasí a které často pod záminkou práce nebo lepšího života skončí v nechtěném manželství.

A tak přirozeně zůstává téměř 30 milionů mladých mužů bez manželky. Ti jsou označováni v překladu jako „holé větve“, protože jejich větev v rodinném rodokmenu pravděpodobně končí a nebude se větvit dál. 

Registrovat či ne?

Důsledkem politiky jednoho dítěte je také skutečnost, že děti, které se narodili jako druhé nebo tajně, Čína odmítala registrovat. Pokud osoba není registrovaná v systému Chu-kchou 户口, nemá právo na zdravotní péči, chození do školy, oženit se, jízdenku na vlak nebo si najít legální práci. Podle sčítání lidu z roku 2010 žilo v té době v Číně 13 milionů lidí bez identity. 

Čínská vláda se nyní snaží tyto lidi registrovat ti se však často bojí, že dostanou pokutu nebo by mohli jít do vězení. 

Zákon, který nařizuje registrovat se k trvalému pobytu začal platit v roce 1958. Hlavním cílem čínských politiků bylo získání kontroly a přehledu nad mobilitou obyvatelstva. Laicky řečeno, jedná se o příslušnost k určitému místu, původu rodiny, kde mají obyvatelé nárok na služby. Rozlišuje se městské a venkovské Chu-kchou, čímž je podpořena nerovnost mezi obyvateli. Pokud například má občan registraci na venkově a pracuje ve městě, nemá zde nárok na zdravotní péči, děti tam nemohou chodit do školy atd. Jsou tak vlastně “imigranty” ve vlastní zemi.

Systém se postupně ve velkých městech uvolňuje, takže nyní se mohou i lidé se statusem z venkovského Chu-kchou na základě bodů, které získají, v Pekingu registrovat do městského Chu-kchou. Body se získávají za to, když jsou legálně zaměstnaní, odvádí příspěvky do sociálního systému pod dobu minimálně sedm let a mají vysokoškolský titul nebo dosáhli nějakého významného úspěchu, například zisk Nobelovy ceny.

Autorka: studentka FF MU

Použité zdroje a literatura

DENYER, Simon a Annie GOWENOVÁ. Příliš mnoho synů: Mužům v Číně a v Indii nezbývá, než si manželky kupovat. [online]. 100+1 zahraniční zajímavost, 2018 [cit. 18.12.2019]. Dostupné z: https://www.stoplusjednicka.cz/prilis-mnoho-synu-muzum-v-cine-v-indii-nezbyva-nez-si-manzelky-kupovat 

HALL, Casey. How has the end of its one-child policy affected China? [online]. Aljazeera, 2017 [cit. 3.12.2019]. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/indepth/features/2017/01/child-policy-affected-china-170129130503972.html

HAAS, Benjamin. China's birth rate rises but falls short of government estimates. [online]. The Guardian, 2017 [cit. 3.12.2019]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/world/2017/jan/23/chinas-birth-rate-soars-after-relaxation-of-one-child-policy

CHAO, Fengqing, GERLAND Patrick, COOK,  Alex R. a Leontine ALKEMA. Systematic assessment of the sex ratio at birth for all countries and estimation of national imbalances and regional reference levels. [online]. 15.4.2019 [cit. 8.12.2019]. Dostupné z: https://www.pnas.org/content/116/19/9303

KIRK, Mimi. How Beijing's New Residency System Reinforces Rural-Urban Inequality. [online]. City lab, 2016 [cit. 18.12.2019]. Dostupné z: https://www.citylab.com/equity/2016/09/why-beijings-new-residency-system-reinforces-rural-urban-inequality/498458/ 

KUBELKA, Jan. Čínská populace dosáhne vrcholu v roce 2029, uvádí studie. Zemi hrozí ekonomické problémy. [online]. 6.1.2019 [cit. 5.12.2019]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/cina-populace-politika-jednoho-ditete_1901061123_jak 

O'MEARA, Sarah. The problem of too many baby boys in China. [online]. Aljazeera, 2015 [cit. 3.12.2019]. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/indepth/features/2015/03/problem-baby-boys-china-150305051058735.html

PENG, QI. Tvrdé dopady politiky jednoho dítěte – miliony Číňanů bez identity. [online]. Česká televize, 2016 [cit. 13.12.2019]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1700452-tvrde-dopady-politiky-jednoho-ditete-miliony-cinanu-bez-identity 

RITCHIE, Hannah a Roser Max. Gender Ratio. [online]. Our world in data  2019 [cit. 2.12.2019]. Dostupné z: https://ourworldindata.org/gender-ratio 

SINOPSIS. Pekingští “venkované” o něco blíže k sociální rovnosti. [online]. Sinopsis, 2016 [cit. 18.12.2019]. Dostupné z: https://sinopsis.cz/pekingsti-venkovane-o-neco-blize-k-socialni-rovnosti/ 

WU, Pengkun, WU Chong a Yuanyuan WU. Reforming Path of China’s Fertility Policy in Stabilizing Demographic Dividends Perspective. [online]. Springer, 2017 [cit. 3.12.2019] Dostupné z: https://link.springer.com/article/10.1007%2Fs11205-017-1642-0